Blaženky na Sázavě 2011

První červencový víkend podnikly Blaženky s.r.o. plánovanou expedici na řeku Sázavu. Pod vedením zkušených vodáků Erika a Petry byla vybrána trasa z Týnce nad Sázavou do Pikovic.

Odjezd byl hromadný z naší již tradiční základny "U Klokana". 1.7.2011 v 16:45 odjiždělo 5 aut a jeden bednabus s obsazením 16 dospělých a 8 dětí. Do cíle (kemp Pikovice) jsme dorazili bez větších obtíží. Na místě se připojuje další část expedice Jindříška a později i Roman. Večer, ihned poté, co jsme postavili v kempu stany a rozdělali oheň, byla zahájena teoretická příprava, která se protáhla přes půlnoc. Ráno po snídani jsme pěšky vyrazili na vlak a "Posázavským pacifikem" v 9:30 vyjeli směr Týnec nad Sázavou.  V půjčovně byl trochu zmatek, což dokládá i to, že jsme počítali půjčené vesty snad 8x a nakonec jsme se museli všichni postavit do řady, abychom se vůbec dopočítali. Nakonec "jen drobnou" komplikací se ukázalo to, že z důvodu nízkého stavu vody nebylo možné si vypůjčit raft, a tak i děti a Zdenda byli odkázani na kánoe. Všichni ocenili, že Zdenda s ledovým klidem, hrobovým mlčením a bledou tváří akceptoval jízdu na vratké lodi. Jsou chvíle, kdy musí člověk zabojovat sám se sebou a tohoto okamžiku jsme byli svědky. Morálka musela zvítězit nad pudem sebezáchovy. Zdeněk souboj vyhrál. Pak už nezbývalo než vyrazit. Čekalo nás celkem 16,2km s různým charakterem toku. Od klidné vody, přes peřeje, četné jezy, ale také nutnost "popostrkování" lodí v úseku s nedostatečným stavem vody. První jez Podělusy jsme jeli, na dalším jezu Brejlov jsme přenášeli. Po 3,5 km jsme dali první pauzu u jezu Káňov, který jsme opět přenášeli. V kiosku točili Kozla. A bylo na světě dobře. Ale to mělo brzy skončit. Již při nasedání bylo divné, že kam až naše oko dohlédlo, byla na řece pořádná zácpa a vůbec se nedalo hovořit o jízdě na lodi. Situace vypadala tak, že cca 2 desítky kánoí bylo popostrkováno vodáky. Ti museli z lodě do vody a v podstatě vést či tlačit řekou svou kánoi mezi kameny. Úsek byl dlouhý více než kilometr. Dřina, kam jsme se podívali. A já jsem si do té doby myslel, že vodácký sport je jen takové klidné popojíždění po řece, kdy občas zaberu pádlem, aby to jelo. Pak se řeka konečně umoudřila a bylo možné opět nasednout. Jez v Karhanicích jsme opět jeli. Další pauza byla v Kamenném přívozu. Cca 6km před cílem jsme doplnili energii a tekutiny obědem ve stylové restaruraci. Tady už někteří z nás (zejména po jídle) tloukli špačky. Tolik dřiny za náma, přidalo se i chladno. Zde se objevily již pvní náznaky, že druhý den to nebude se sjížděním řeky tak jednoznačné. Do cíle už to byla především nádherná cesta krásnou krajinou mezi skalami, lesy a chatkami. Přesto řada z nás uvítala, když jsem dorazili do Pikovic. Celkově cesta proběhla bez výraznějších komplikací, nikdo se necvakl, nikoho jsme neztratili. Jen prezidentský pár měl smůlu na díru v lodi, a tak celou cestu poctivě vylévali, podobně na tom byl Roman a Jindřiška. Na závěr cesty jsme unikli o vlásek tragické události, konkrétně ztrátě dvou členů expedice. Posádka tvořena Erikem, Kubíkem a Zdendou udělala zásadní vodáckou chybu. Zadák vystoupil a nechal loď s posádkou ve složení zadák Kubík a na háčku Zdenda napospas líně tekoucí vodě. Loď se spontáně vydala na cestu do Davle a snad i dále do Hamburku přes usilovnou snahu háčka. Erik si chybu uvědomil a s nasazením vlastního života se vrhl do 30cm hloubky a dvojici zachránil. Odevzdání lodí a výstroje již proběhlo hladce, nic jsme neztratili. Večer snad byl rozbor dne a možná i teoretická příprava na neděli. To nevím přesně, neboť jsem zvolil samostudium ve stanu. Ale děly se divné věci. Zdenda ráno tvrdil, že kolem jeho auta kroužili mimozemšťané a že se mu kymácelo auto. Spíše si myslím, že toho měl dost. V noci začalo pršet a téměř nepřestalo, o pár stupnů Celsia klesla teplota a ráno na vodu již nebylo ani pomyšlení. V neděli jsme tedy vyrazili domů. Na doporučení Renaty a Pepy jsme se stavili v Senici v restauraci na bramoráky. To byla bramborová tečka za zdařilou expedicí.

Závěrem patří se poděkovat organizačnímu výboru ( Erik+Petra) za nové zážitky. Pochvala dětem za výdrž a u kluků Fialů také za zvládání lodě. Uznání Zdendovi.

Z každé akce člověk vyjde poučen a bohatší o další zkušenost. Shrnu-li zjištěné skutečnosti, pak jsem poznal:

  • loď povětšinou nejede sama
  • na lodi se musí pádlovat
  • na lodi se musí hodně pádlovat
  • na lodi se musí hodně pádlovat v podstatě pořád 
  • když už loď jede sama, pak ne tam, kam by člověk chtěl
  • pokyn háčka "vpravo" může znamenat: a/ kámen vpravo (a máme jet tedy doleva)      b/ že máme jet vpravo (neboť vlevo je kámen)
  • loď, i když je z plastu, stále nacucává vodu (její hmotnost se zvyšuje exponenciálně s časem stráveným na vodě, nejdříve jsme ji unesli, ke konci už ani neutáhli)
  • s Blaženkama je prima za každého počasí

Zdraví Libor.

 

 

Kalendář akcí

18.12.2016 18:00